Co už všechno umím
V porodnici má Sára hraniční hodnoty žloutenky, ale i přesto nás pouští domů v normálním termínu 5. den. Pupík má pěkný, ani ho nemusíme čistit.
Doma nám Sára předvádí, jak pěkně umí křičet, když se jí dostatečně nevěnujeme. Má ve zvyku hodně blinkat a má docela „dostřel“.
Jednou jsem seděla se Sárou na klíně tak, že ležela na boku a dívala se na Barunku, která seděla vedle nás. Najedou přišla šavle do slova a do písmene. Barunka od pasu dolu celá poblinkaná. Rychle jsem začala utírat Barunku, která vypadala, že bude plakat (Sáru a sebe jsem utřela až pak). Až jsem všechny doutírala, Sáru držíce pořád ve stejné poloze, přišla šavle číslo 2 a to přímo Báře na hlavičku (vlasy obličej, tričko). Tentokrát už Barunce nebylo ani do toho breku. Byla úplně vedle a jako třešničku na dortu se ještě olízla. No fuj.
Pár dní po návratu domů jsem umývala nádobí, u hlavy mi hučí boiler a tak neslyším, že se Sárnince něco nelíbí. Najednou za sebou slyším Barunku jak říká: „Maminko, Sára plakala.“ A Barunka mi to malinké dvoutýdenní miminko nese sama v náručí. Nevím, jak se jí to povedlo, ale drží jí správně. Vzhledem k tomu že mi Barunka vždycky něco přinese stylem, tady to máš a mrskne to na zem, tak jsem rychle skočila po miminku, než mi ho taky hodí k nohám. Barunku jsem patřičně hlasitě ponaučila o tom, že miminko nesmí nosit sama.
Jiný den se stalo že se Barunka sápala za Sárou do přenosné postýlky, která má své místo na malém stolečku v rohu místnosti. Bára si přitáhla židličku a lezla za Sárinkou. Jak ale přelízala rantl té plátěné postýlky, stáhla ji s sebou dolů a spadla na ní a na Sáru. Z celé té hromady, kde na vrchu ležela vystrašená Barborka koukala malinká nožička Sáry. Za tu jsem ji vytáhla. Ani moc neplakala a tak jsem usoudila, že jí nic není, ale mě málem omyli a Barunka byla taky dost v šoku.
Zhruba ve dvou měsících se Sára poprvé usmála a to na tatínka. Podruhé taky na tatínka, pak na babi Heli a až nakonec na maminku. Ve třech měsících se směje i nahlas, je to hrozně srandovní. Člověka to rozesměje.
Od třech měsíců se jí moc líbí štěrchátka, začíná si uvědomovat, že s nimi hrká ona sama a moc se jí to líbí. Otáčí se za nimi hlavou.
Od malička si rukama nechtěně vytahuje dudlík. Ze začátku tak do 6 týdnů dudlík vůbec nechtěla, protože na ni byl moc veliký a dávil ji. Maminka ale vytrvala a teď Sára nedá bez dudlíku ani ránu. Někdy dudlá tak moc, že se jí kolem pusy dělá vyrážka.
Ve 4 měsících se otočí z bříška na záda. Vydrží hlavičkou nahoře docela dlouho a moc se jí líbí, že má výhled. Má tendence se otáčet na bok a nechybí moc, aby se sama otočila na bříško. Už zdaleka tolik neblinká (to od té doby co měla v 3,5 měsících rotaviry v bříšku – to blinkala ve velkým, pila jen černý čaj a rýžový odvar – pokaždé, když jsme pomalu přešly zpět na kojení, tak se zase poblinkala. Bylo to tak 3x, pak se to zpravilo a od té doby blinká minimálně).
Přesně ve 20 týdnech si konečně začíná broukat. Do té doby ani necekla. A to se mě doktorka v poradně pokaždé s velkou samozřejmostí ptá, jestli si pobrukuje. Já jsem jí to vždycky odkývala, nicméně poslední dobou už jsem začínala mít strach, že něco není v pořádku.